Po albu Liquid se Alan Wilder na několik let téměř vytratil z hudebního světa. Když se vrátil, nepokusil se zopakovat minulost. Na subHuman spojil elektroniku se syrovým americkým blues, prostřednictvím kolekce Selected se ohlédl za historií Recoil a nakonec udělal něco, čemu se jeho studiový projekt dlouhá léta vyhýbal – vyrazil s ním před publikum.
🎵 SPECIÁL PULZU ČESKA | 40 LET RECOIL
Pulz Česka přináší sedmý díl seriálu mapujícího čtyři desetiletí projektu Recoil. Tentokrát sledujeme období od návratu Alana Wildera s albem subHuman přes retrospektivní kolekci Selected až po audiovizuální projekt A Strange Hour, který poprvé ve větším měřítku přenesl hudbu Recoil ze studia přímo k posluchačům.
📚 Seriál 40 let Recoil
✅ 1. díl – Jak vznikl hudební projekt, který neměl nikdy spatřit světlo světa
✅ 2. díl – První experimenty: 1+2 a Hydrology
✅ 3. díl – Bloodline: Album, které dalo Recoil lidský hlas
✅ 4. díl – Den, který změnil historii: Odchod Alana Wildera z Depeche Mode
✅ 5. díl – Unsound Methods: Temné mistrovské dílo
✅ 6. díl – Liquid: Album, které předběhlo svou dobu
➡ 7. díl – subHuman, Selected a A Strange Hour (právě čtete)
⬜ 8. díl – Čtyřicet let Recoil: Odkaz, který přetrval
Po letech ticha přišel úplně jiný Recoil
Po vydání alba Liquid v roce 2000 Alan Wilder nijak nespěchal s další nahrávkou. Po mnoha letech intenzivní práce, nejprve s Depeche Mode a následně na vlastním projektu, chtěl věnovat více času rodině a na několik let vystoupil z kolotoče studiové práce a hudebního průmyslu. K Recoil se začal naplno vracet až v září 2005.
Návrat však neměl být nostalgickým opakováním toho, co už jednou vytvořil. Wilder nehledal pokračování Liquid ani se nechtěl vracet ke zvuku své bývalé kapely. Potřeboval nový impuls a překvapivě jej našel v tradičním americkém blues.
Při hledání vhodného spolupracovníka narazil prostřednictvím internetu na amerického zpěváka, kytaristu a hráče na harmoniku Joea Richardsona. Jeho syrový hlas, bluesové kořeny a přirozený způsob interpretace Wildera zaujal natolik, že se Richardson stal jednou z ústředních postav připravovaného alba.
Bylo to setkání dvou na první pohled velmi vzdálených hudebních světů. Wilder byl pověstný mimořádně precizní studiovou prací, při níž dokázal jediný zvuk opakovaně rozkládat, upravovat a znovu skládat. Richardson naopak přinášel spontánnost tradičního blues, jeho syrovost a lidskou nedokonalost. Právě napětí mezi těmito dvěma přístupy vytvořilo charakter desky, která dostala název subHuman.
subHuman: Elektronika se setkala s americkým blues
Album subHuman vydalo Mute Records v červenci 2007. Obsahovalo sedm rozsáhlých skladeb – Prey, Allelujah, 5000 Years, The Killing Ground, Intruders, 99 To Life a závěrečnou Backslider.
Už samotný název naznačoval, že Wilder tentokrát zamířil k otázkám lidské povahy. Album se dotýká násilí, smrti, náboženství, viny, strachu a temnějších stránek lidského chování. Nejde ovšem o přímočaré vyprávění. Stejně jako na předchozích deskách Recoil vznikají jednotlivé významy postupně ze spojení textů, hlasů, ruchů a komplikovaně vystavěných hudebních vrstev.
Richardsonův hlas, kytara a harmonika tvoří jeden z nejvýraznějších prvků alba. Wilder tradiční bluesový materiál nepoužil pouze jako dekoraci, ale rozložil jej na části a zakomponoval do elektronického prostředí. Výsledkem je hudba, která si zachovává bluesovou emocionalitu, ale současně zní, jako by byla přenesena do úplně jiného prostoru.
Druhou výraznou vokální osobností se stala britská zpěvačka a autorka Carla Trevaskis. Její jemnější hlas vytváří protipól Richardsonovu syrovému projevu a podtrhuje jeden z hlavních principů celého alba – střet protikladů. Mužský a ženský hlas, americké blues a evropská elektronika, živý hudební výkon a studiová manipulace zde nejsou soupeřícími prvky, ale součástmi jednoho zvukového světa.
Vedle nich se na desce podíleli například bubeník Richard Lamm, baskytarista John Wolfe nebo Hepzibah Sessa na housle a violu. Wilder však opět nepracoval jako producent klasické kapely. Jednotlivé hudební výkony používal jako materiál, který mohl stříhat, vrstvit, deformovat a zasazovat do úplně nových souvislostí.
🎼 ZAJÍMAVOST
Joe Richardson se k Recoil nedostal prostřednictvím velkého vydavatelství ani osobního doporučení. Alan Wilder jej objevil při internetovém hledání bluesového zpěváka a skladatele. Z relativně obyčejného hledání tak vznikla jedna z nejvýraznějších spoluprací pozdější historie Recoil.
Prey ukázalo nový směr
Jednou ze skladeb, které nejlépe vystihují charakter subHuman, je úvodní Prey. Richardsonův hlas a kytara působí, jako by pocházely z tradičního amerického bluesového klubu, Wilder je ale obklopuje hlubokými basovými plochami, elektronikou a prostorovým zvukem, který je od původního bluesového prostředí vzdálený.
Právě v těchto kontrastech spočívá síla alba. Recoil už dávno nebyl možné jednoduše označit za synthpop, industrial, ambient nebo trip hop. Wilder jednotlivé žánry využíval spíše jako zdroje materiálu, z něhož vytvářel vlastní hudební jazyk.
Také rozsah skladeb jasně ukazuje, že subHuman nebylo koncipováno podle rádiových pravidel. Sedm kompozic dostalo dostatek prostoru k pomalému vývoji, gradaci a proměnám. Wilder nepotřeboval vytvořit tříminutový singl s okamžitě zapamatovatelným refrénem. Důležitější pro něj bylo, aby album fungovalo jako celek.
Právě tím subHuman přirozeně navázalo na předchozí tvorbu Recoil, aniž by ji kopírovalo. Wilder znovu dokázal, že každý návrat k projektu může znamenat změnu jeho hudebního jazyka.
Selected: Wilder se poprvé výrazněji ohlédl
Tři roky po subHuman přišla další důležitá kapitola. V dubnu 2010 vydal Recoil kolekci Selected. Nešlo však o klasické „best of“ sestavené podle úspěšnosti singlů nebo prodejních čísel.
Výběr vytvořil samotný Alan Wilder a jednotlivé skladby z různých období Recoil sestavil tak, aby společně fungovaly jako nový poslechový celek. Vedle sebe se tak objevily nahrávky pocházející z alb Bloodline, Unsound Methods, Liquid i subHuman.
Pro dlouholeté posluchače šlo o možnost znovu projít nejdůležitějšími etapami projektu, zatímco lidé, kteří Recoil teprve objevovali, získali přístupnou vstupní bránu do Wilderova hudebního světa.
Selected zároveň ukázalo, jak výrazně se Recoil během své existence měnil. Od raných experimentů se posunul k vokálním skladbám, filmovým zvukovým kolážím, mluvenému slovu a nakonec k propojení elektroniky s blues. Přesto lze ve všech obdobích nalézt společný rukopis – mimořádnou práci s detailem, prostorem, rytmem a lidským hlasem.
Kolekce ale nakonec znamenala ještě něco důležitějšího. Otevřela cestu k tomu, aby Recoil poprvé ve větším měřítku opustil bezpečí nahrávacího studia.
A Strange Hour: Recoil se konečně setkal s publikem
Projekt Recoil byl od svého vzniku především studiovou laboratoří. Jeho hudba vznikala vrstvením mnoha různých zdrojů, rozsáhlým samplingem a komplikovanou postprodukcí, takže převést ji do podoby klasického koncertu nebylo jednoduché ani příliš smysluplné.
Wilder se proto nesnažil postavit běžnou koncertní kapelu, která by reprodukovala studiové skladby. Společně s dlouholetým spolupracovníkem Paulem Kendallem vytvořil audiovizuální program A Strange Hour.
Hudba Recoil se zde propojovala s filmovými projekcemi, nově upravenými verzemi skladeb, zvukovými kolážemi a pečlivě připravenou dramaturgií. Wilder sám tuto podobu vystoupení přibližoval spíše k umělecké instalaci než ke klasickému koncertu.
Právě tento přístup dokonale odpovídal charakteru projektu. Recoil se nemusel měnit v běžnou kapelu, aby mohl fungovat před lidmi. Naopak – koncertní prostředí se přizpůsobilo Recoil.
V rámci Selected Events se program v letech 2010 a 2011 dostal do desítek měst po celém světě. Pro řadu fanoušků šlo vůbec o první možnost zažít Wilderovu vlastní tvorbu mimo nahrávky a poslouchat Recoil v přímém kontaktu s jeho autorem.
Po čtvrt století existence se tak projekt, který původně vznikal téměř v soukromí, skutečně setkal se svým publikem.
Obraz konečně dostal hudbu, která ho vždy potřebovala
A Strange Hour zároveň ukázalo, jak blízko měla hudba Recoil vždy k filmu. Už Unsound Methods nebo Liquid působily jako soundtracky k obrazům, které si posluchač vytvářel pouze ve vlastní představivosti. Nyní se zvuk skutečně spojil s vizuální složkou.
Projekce ale nebyly pouhou kulisou za Wilderem a Kendallem. Staly se součástí celého představení. Obraz reagoval na rytmus, náladu i jednotlivé zvukové fragmenty a známé skladby přitom dostávaly nové podoby.
Recoil se tak na pódiu nestal koncertní kapelou v tradičním smyslu. Proměnil se v audiovizuální prostředí, ve kterém se hudba, film a zvukový design spojovaly do jediného toku.
Jeden z těchto večerů byl 4. prosince 2010 zaznamenán v budapešťském klubu Szikra. Záznam následně vznikl pod názvem A Strange Hour in Budapest a v roce 2012 vyšel na Blu-ray. Film režíroval a sestříhal Attila Herkó, zatímco Wilder společně s Kendallem připravili zvuk ve stereofonní i prostorové podobě.
Budapešťský záznam není pouze dokumentem koncertu. Především zachycuje období, kdy se Recoil definitivně osvobodil i od poslední hranice – od představy, že jde o projekt určený výhradně pro studio.
Paul Kendall jako důležitý partner nové etapy
Významnou roli v této části historie Recoil sehrál Paul Kendall, známý také jako PK. S Wilderem spolupracoval už dříve a v období Selected a A Strange Hour se znovu stal jedním z jeho nejbližších tvůrčích partnerů.
Oba spojoval podobný pohled na práci se zvukem. Nechápali jej pouze jako něco, co musí být dokonale čisté a technicky bezchybné. Šum, chyba, starý záznam nebo deformovaný zvuk mohly být stejně hodnotným hudebním materiálem jako přesně zahraný tón.
Právě tento způsob uvažování umožnil převést Recoil na pódium bez toho, aby projekt ztratil svou identitu. Starší skladby nemusely znít přesně jako na deskách. Mohly být rozloženy, upraveny a znovu sestaveny pro nové prostředí.
Od blues až k audiovizuálnímu představení
Období mezi subHuman a A Strange Hour patří k nejpozoruhodnějším proměnám v historii Recoil. V roce 2007 se Wilder po dlouhé přestávce vrátil s albem, které spojovalo elektroniku se syrovým americkým blues. O tři roky později se prostřednictvím Selected poprvé výrazněji ohlédl za vlastní historií a následně tento hudební katalog rozložil a přetvořil pro koncertní prostředí.
Na první pohled jde o tři samostatné kapitoly, ve skutečnosti však tvoří přirozený celek.
subHuman ukázalo, že Wilder ani po dlouhé pauze neztratil potřebu hledat nové způsoby práce. Selected nabídlo možnost podívat se na čtvrtstoletí Recoil s odstupem. A A Strange Hour dokázalo, že ani projekt postavený na mimořádně komplikované studiové práci nemusí zůstat navždy uzavřený mezi čtyřmi stěnami nahrávacího studia.
Recoil vyšel mezi lidi, aniž by kvůli tomu přestal být sám sebou.
Nešlo o návrat Depeche Mode – a právě v tom byla jeho síla
Alan Wilder bude pro miliony fanoušků vždy spojen s Depeche Mode a tuto část jeho kariéry nelze ani není třeba oddělovat od historie Recoil. Období Selected Events však jasně ukázalo, že svoji další hudební cestu nepotřeboval stavět na pouhém připomínání minulosti.
A Strange Hour nebyla nostalgickou show založenou na hitech Depeche Mode. Byla výsledkem dlouhého vývoje projektu, který začal v polovině osmdesátých let jako experimentální studiová aktivita a postupně si vytvořil zcela vlastní identitu.
Na jednom místě se potkaly ozvěny Bloodline, temnota Unsound Methods, filmová obraznost Liquid i bluesový charakter subHuman. Hudba, která po desetiletí vznikala v izolovaném prostředí studia, najednou dostala fyzický prostor a živé publikum.
subHuman, Selected a A Strange Hour představují tři odlišné podoby jednoho důležitého období Recoil. První z nich ukázala, že Alan Wilder ani po dlouhé přestávce neztratil chuť experimentovat a dokáže svůj projekt znovu zásadně proměnit. Druhá mu umožnila ohlédnout se za vlastní tvorbou a třetí otevřela Recoil dveře do světa živých vystoupení.
Projekt, který v osmdesátých letech začal jako soukromý prostor pro experimentování se zvukem, se o čtvrt století později prezentoval v desítkách měst jako svébytné spojení hudby, filmu a zvukového designu.
Chronologická cesta naším seriálem se tím téměř uzavírá. V osmém a závěrečném dílu už nebudeme sledovat pouze jednu nahrávku nebo období. Podíváme se na Recoil jako na celek – na jeho hudební odkaz, nejzásadnější momenty, spolupracovníky, vztah Alana Wildera k Depeche Mode i na otázku, proč projekt, který nikdy neusiloval o masovou popularitu, zůstává po čtyřiceti letech pro své posluchače výjimečný.
Použité zdroje
- Oficiální web Recoil / Shunt – historie projektu
- Recoil / Shunt – The Making of subHuman
- Recoil / Shunt – diskografie subHuman a Selected
- Recoil / Shunt – profily Joea Richardsona a Carly Trevaskis
- Recoil / Shunt – archiv Selected Events a projektu A Strange Hour
- Oficiální materiály k filmu A Strange Hour in Budapest
- Mute Records – informace k albu subHuman a historii projektu Recoil
Martin Fletcher je dlouholetý novinář, který se specializuje na aktuální zpravodajství z oblasti veřejné bezpečnosti, zdravotnictví a regionálního dění. Jeho práce je charakteristická důrazem na lidský rozměr událostí, regionální kontext a snahu přinášet čtenářům srozumitelné a ověřené informace, které mají skutečný dopad na jejich každodenní život.
Na stránkách NOVINYKRAJE.CZ (Královéhradecký kraj) pravidelně informuje o zásazích hasičských jednotek, práci policistů, výjezdech zdravotnické záchranné služby, činnosti nemocnic, městských policií i sborů dobrovolných hasičů. Jeho články zachycují nejen aktuální události, ale také lidské příběhy, odvahu a nasazení těch, kteří pomáhají druhým. Vedle krizových témat přináší i kulturní pozvánky na koncerty, výstavy a společenské akce v regionu.
Současně přispívá do on-line deníku ORLICKY.NET, který mapuje dění v Královéhradeckém a Pardubickém kraji. Věnuje se zde především sportovnímu zpravodajství – sleduje utkání basketbalových, fotbalových, hokejových a volejbalových týmů, ale také kulturní a společenské události, jako jsou filmové premiéry, hudební festivaly nebo benefiční akce.
Na portálu PULZČESKA.CZ publikuje články zaměřené na sport, přírodu, zdravotnictví, sociální péči a charitativní projekty. V každém textu se snaží ukázat skutečné příběhy lidí, jejich práci, úsilí a odvahu. Jeho cílem je přibližovat regionální dění tak, aby čtenáři vnímali, že i za zdánlivě běžnými událostmi se často skrývá něco výjimečného.
